Triko jako malířské plátno. Je to, co nosíme obrazem nás samých? Co o sobě říkáme světu? Jsme nad věcí, ležérním neformálním uměleckým způsobem? V naší duši se usadil zvláštní druh hladu, který nesytíme jídlem, ale estetikou.. Když je obraz v rámu, je to umění? Jsme my uměním? Možná to zjistíme podle toho, jestli budeme mít pořád ten zvláštní druh hladu po kráse.

Tvar malířského plátna se mění. Umělecká díla a kýče vyšly ze strnulých galerií do ulic, ze zdí street artu jsme se zdí stali my a hrdě nosíme trička s obrázky doplněnými o příslušnost k naší tlupě Dior, Chanel nebo Nike. Bez tohoto viditelného označení musíme být sami sebou a čelit otázce, zda obrázek je uměním nebo kýčem zcela samostatně Ale klid. Nakonec jde jen o tričko.

Chybělo mi triko, které říká, že miluju umění, ale nechci na sobě nosit trička z obchodů se suvenýry, kde najdete obrazy slavných mistrů. Tím říkám jen, že mám ráda prvoplánová řešení. Ale já chci něco víc. Chci hru, tajemství. Hranu formy a funkce. Hranu umění a kýče. Chci designera, o kterém skoro nikdo neví. Chci to tajemství, poklad, hru. Něco nového, neotřelého. Chci art brand, kterým můžu říct, že sama vyhledávám zajímavé řešení, zajímavé knihy..že jsem sama zajímavá a stojím za prozkoumání. Chci o tom sofistikovaně mluvit se samozřejmostí, protože já přece chodím do galerie a známé nové knihy, které stojí za přečtení a nové kolekce, které uvedli noví designeři.

Tričko jako malířské plátno. Je to, co nosíme, obraz nás samých? Co o sobě říkáme světu? Jsme nad věcmi, ležérním, neformálním uměleckým způsobem? V našich duších se usadil zvláštní druh hladu, který není ukojen jídlem, ale estetikou. Když je obraz zarámován, je to umění? Jsme my umění? Možná to zjistíme na základě toho, zda v sobě stále cítíme ten zvláštní druh hladu po kráse.

Tvar malířova plátna se mění. Umělecká díla a kýč se přesunuly z strnulých galerií do ulic; ze zdí pouličního umění jsme se stali zdmi sami, hrdě nosíme trička s obrázky doplněnými příslušností k našemu kmeni – Dior, Chanel nebo Nike. Bez této viditelné nálepky musíme být sami sebou a čelit otázce, zda je náš obraz uměním, nebo pouhým kýčem samostatně. Ale uklidněte se. Nakonec je to jen tričko.

Chybělo mi tričko s nápisem, že miluji umění, ale nechci nosit trička ze suvenýrů, kde najdete obrazy slavných mistrů. To jen říká, že mám ráda přímočará řešení. Ale chci něco víc. Chci hru, tajemství. Hranici formy a funkce. Hranici mezi uměním a kýčem. Chci designéra, o kterém téměř nikdo neví. Chci to tajemství, poklad, hru. Něco nového, nekonvenčního. Chci uměleckou značku, o které můžu říct, že hledám zajímavá řešení, zajímavé knihy... které mě samu zajímají a stojí za to je prozkoumat. Chci o tom mluvit sofistikovaně, když chodím do galerií a znám nové knihy, které stojí za přečtení, a nové kolekce od nových designérů.